Osvětlení Dolního náměstí v Olomouci

Osvětlení Dolního náměstí v Olomouci

Ing. Petr Novotný – Light servis

Dolní náměstí v Olomouci bylo po rekonstrukci slavnostně otevřeno 6. září 2013. Od první verze studie k realizaci byla ale dlouhá cesta. První výpočet osvětlení, který jsem v análech našel, nese datum 7.12.2004 a vlastní rekonstrukce začala v roce 2012. Finální podoba řešení se rodila poměrně těžce. Po mediálně propírané a občany kritizované realizaci veřejného osvětlení sousedního Horního náměstí z přelomu milénia se právě osvětlení stalo asi politicky nejsledovanější problematikou, a každý k němu měl co říct. Tomu odpovídal i počet zpracovávaných variant řešení v jednotlivých stupních projektu a postupné obrušování třecích ploch opakované vždy po dalších volbách.

Původní představa autorů o zklidněné a ztemnělé centrální části náměstí a nízkých stožárech VO podél komunikačních koridorů vzala rychle za své a podle zadání radnice vznikl problém jak osvětlit v souladu s normovými požadavky plochu o šířce až 80metrů svítidly umístěnými pouze v jedné linii po obvodu náměstí. Na základě řady výpočtů vznikla koncepce s poměrně vysokými (9m a 11m) stožáry umožňujícími instalaci většího počtu svítidel (2 až 5) v různé výšce. Jednotlivá svítidla přitom v rámci jednotícího designu měla mít výrazně odlišné charakteristiky a plnit různé funkce. Tato koncepce nakonec umožnila do značné míry sjednotit požadavky zadavatele a představy autorů použitím dvou základních režimů. S ohledem na variabilitu řešení je možné dosáhnout jak normových hodnot i v nejvzdálenějším bodě, tak i vypnutím okruhu světlometů směrovaných do centrální části náměstí zajistit subtilnější atmosféru, která nechává vyniknout barokní sochařskou výzdobu soustředěnou do centrální osy náměstí (Neptunova kašna, Mariánský sloup, Jupiterova kašna).
Dalším oříškem byla volba vhodného svítidla do úzké spojovací části náměstí, ústící na hlavní Horní náměstí s radnicí a Sloupem Nejsvětější Trojice (památka UNESCO). Původním záměrem bylo použít v této části tvarově neutrální svítidlo, které by oba prostory propojilo a přitom neupoutávalo výrazným tvarem. Skutečnost je nicméně nakonec trochu jiná a je možné, že případná výměna svítidel na Horním náměstí bude mít v budoucnu vliv i na osvětlení spojovací části.
Výslednou podobu veřejné osvětlení dostalo v rámci vypsaného soutěžního dialogu, ze kterého vyšlo vítězně jedno z řešení předložených firmou Philips Lighting. Veřejné osvětlení je doplněno architekturním osvětlením kašen, Mariánského sloupu, arkýře a portálu renesančního Hauenschieldova paláce a loubí v horní části náměstí.
Po diskuzi zúčastněných stran byla v projektu zvolena kategorizace průjezdné části náměstí CE5 a chodníků a pěších zón S3 podle ČSN EN 13201-2 s vědomím, že celkový pocit je v tomto případě důležitější než striktní bazírování na požadavcích normy mimo hlavní zájmové plochy. Požadovaná intenzita je v obou případech 7,5lx, CE5 se liší pouze vyššími požadavky na rovnoměrnost osvětlení (U0 = 0,4). Minimální udržovaná intenzita osvětlení v částech pro pěší by měla být vyšší než 1,5lx.
Osvětlovací stožáry v centrální části náměstí mají nadzemní výšku 10,8m mezi ulicemi Panskou a Kapucínskou a 9,0m mezi Kapucínskou, Kateřinskou a Lafayettovou (největší výška byla mírně limitována velikostí vany pro žárové zinkování). Přes relativně velkou výšku jsou stožáry s ohledem na vertikální linie na fasádách tvořících vizuální pozadí až překvapivě „neviditelné“ a neruší v denních ani nočních pohledech. Vlastní použitá svítidla patří do dvou designových řad: Urbanscene CGP700 s výbojkami CosmoWhite 45 a 60W zajišťují svými aymetrickými širokými optikami především osvětlení chodníků a průjezdné komunikace, světlomety Decoflood DVP626 s výbojkami CDM-T 70W přisvětlují vzdálené plochy a tři svítidla tohoto typu v provedení s velmi úzkou charakteristikou zajišťují architekturní osvětlení horní části Mariánského sloupu se sochou Panny Marie. Firma Philips Lighting prokázala s ohledem na krátký termín velkou přizpůsobivost a mimo jiné ve spolupráci s dodavatelem stožárů (Valmont) dovyvinula atypický držák umožňující uchycení svítidel na kuželový stožár v různých výškách (a tedy s různým průměrem).
Svítidla na jednotlivých stožárech jsou rozdělena do dvou nebo tří samostatně spínaných obvodů, umožňujících dosáhnout určité variability použitých světelných scén a rovněž úsporu energie v době s nízkým provozem bez podstatného snížení rovnoměrnosti osvětlení na hlavních komunikačních koridorech.
Pro horní spojovací část náměstí byla nakonec vybrána designová LED svítidla Urbanstar BDS100 s příkonem 43W umístěná na kuželovém stožáru výšky 4m. Svítidlo má širokou, výrazně asymetrickou charakteristiku, která ho předurčuje k osvětlení širších prostranství a přitom potlačuje nežádoucí osvětlení na fasádách objektů. Výsledkem je příjemné a rovnoměrné osvětlení při zachování velmi dobrých energetických parametrů. Východní stranu náměstí v této části lemuje přerušovaně středověké loubí osvětlené nepřímo asymetrickými nástěnnými svítidly 2×26W.
Výraznou dominantou centrální části Dolního náměstí je Mariánský sloup od významného olomouckého barokního sochaře Václava Rendera. V rámci rekonstrukce byl sloup restaurován a nově bylo zřízeno i architekturní osvětlení. Spodní část sloupu je osvětlena 8ks zemních svítidel Disano 1600 Floor JM-TS 70W s asymetrickou charakteristikou. Svítidla jsou umístěna v zákrytu s pískovcovými patníky vymezujícími prostor kolem sloupu. Zvýraznění horní části sloupu se sochou Immaculaty potom zajišťují jak bylo zmíněno úzkoúhlé světlomety umístěné na blízkých stožárech VO ve výšce cca 3,5m. Svítidla jsou umístěna nízko aby neoslňovala při pohledu z oken bytů na protější straně náměstí. Vůči sloupu jsou umístěna ve vzájemném úhlu cca 120stupňů a zajišťují dostatečně plastické osvětlení ve všech pohledových osách gradované směrem k vrcholu sloupu. Architekturní osvětlení doplňují další zemní svítidla zvýrazňující sochařskou výzdobu renesančního Haueschieldova paláce (především výrazný arkýř) a ponorná svítidla umístěná v kašnách.
Při návrhu byl kladen důraz na použití světelných zdrojů s vysokým indexem podání barev aby náměstí jako celek působilo přirozeně. Z tohoto důvodu nebylo použito ani divadelního efektu v podobě výrazně odlišných teplot chromatičnosti světelných zdrojů např. mezi veřejným a architekturním osvětlením. Základní teplota chromatičnosti je 3000K. Výbojky CosmoWhite mají náhradní teplotu chromatičnosti cca 2800K a protiváhu jim dělá osvětlení loubí kde byly použity kompaktní zářivky s 2700K. Osvětlení jako celek působí harmonicky, bez dramatických přechodů a příliš výrazných akcentů.
Provedené měření osvětlení prokázalo velmi dobrou shodu výsledných hodnot s vypočtenými ve všech posuzovaných plochách a potvrdilo dodržení požadavků normy ČSN EN 13201-2 pro navrženou kategorizaci. Definitivní hodnocení nakolik se věc podařila za nás udělá čas ale první ohlasy jsou vesměs pozitivní.

autoři: Ing. Robert Binar, Ing. arch. Tomáš Lampar, Ing. arch. Pavel Pospíšil
světelně-technický návrh: Ing. Petr Novotný – Light servis
finální řešení VO a návrh směrování: Ing. Jakub Wittlich – Philips Lighting