Na mořáku okolo Orustu (vyšlo v magazínu Hydro)

Na mořáku okolo Orustu

Petr „Peetrs“ Novotný

S četnými zátokami, zálivy a úžinami, nabízejí vody okolo Orustu (největšího ostrova západního pobřeží) kajakářům mnoho možností. Vždy je možno najít závětří pokud je větrno a proč nenavštívit třeba ostrovy Stingfjorden s jejich bohatým ptačím životem.

Tolik a ještě víc říkají oficiální stránky švédské asociace pádlerů. Po dlouhé diskuzi sestávající povětšinou z krátkých příspěvků na vodáckém fóru jsme vybrali pro cestu na sever tuto oblast a v sobotu 3.7. vyrážíme s pěti mořáky na střeše Killerova Tranzitu z Olomouce. Cesta proběhla celkem klidně a po 21 hodinách zastavujeme před kanceláří turistických informací ve Stenungsundu. Podrobnou mapu se zeměpisnými souřadnicemi se nám koupit nepodařilo, takže vyrážíme se zalaminovanými mapami 1:100 000 staženými z netu. Auto necháváme bez problémů celý týden na parkovišťátku před závorou autocampu jižně od Stenungsundu a po vyřešení tradičního rébusu „kam uložit tu hromadu potřebností“ v neděli odpoledne vyrážíme vstříc dobrodružství. Desítky ostrovů a ostrůvků lemovaných žulovými útesy ohlazenými ledovcem a často korunované borovým lesem nás budou provázet po celý týden (že prej jako na Orlíku??). S ohledem na „prohýřenou“ noc už po nějakých 10 kilometrech hledáme vhodný ostrůvek na nocleh. Připálenou hrachovku zachraňuje včas otevřený Zlatopramen a všeobecné bohatství zralých borůvek.
Když jsem ráno v devět vzhůru jen já, přejmenovávám v duchu expedici parafrází názvu Štovíkovy knihy na „línou bandu kapitána Killera“ a po vykoupání v překvapivě teplé vodě odplouvám s nasazeným teleobjektivem lovit ptactvo k nedaleké skále. Hromadně na další plavbu vyrážíme do zatím mírného protivětru úderem poledne, což se pro zbytek výpravy stalo pravidlem. Protivítr nás bude pronásledovat vytrvale dva a půl dne, což spolu s leností vlastní ww wodákům zásadně ovlivní naše denní průměry.
V odpolední přestávce v rezervaci na krásném ostrůvku Kälkerön, zaznamenal Alík jediný rybářský úspěch námořní části programu, když vytáhl na udici pěkného platýse. K večeru vyplouváme z chráněného Stigfjorden na volné moře. Ostrůvky jsou stále plošší a skalnatější a teprve na třetím nacházíme vhodné tábořiště. Po krátkém ale vydatném boji s teď už silným protivětrem a vlnami přistáváme na písečné pláži v chráněné v zátoce ostrova Mollön.
Další den je opět ve znamení protivětru. Míjíme krásné městečko Mollösund a jen zvolna se probíjíme proti stále silnějšímu větru mezi ostrovy na severozápad. Po přestávce dochází k menší rozepři o naši polohu mezi množstvím podobných ostrovů, kterou argumetačně vyhrávám ač nejsem v právu (promiň Profesore). Výsledkem je, že k radosti odvážných a nelibosti opatrnějších se dostáváme do řádného vlnobití při obeplouvání nechráněného severozápadního mysu ostrova Bratö. Vlny se zvedly na víc než 2,5m a s jejich výškou stoupá i hladina adrenalinu v krvi. Z vrcholu vlny kouknout kde jsou ostatní a hurá do údolí. Naštěstí se můžeme otočit na chvíli po větru a kolem majáku zasurfovat bláznivou rychlostí zpátky do chráněného prostoru mezi ostrovy. Když je něčeho moc, mohlo by toho být taky až příliš.
Nechráněný prostor se dal samozřejmě objet závětřím ostrova jak záhy zjišťujeme, ale zase by to možná byla škoda. Hledání tábořiště proběhlo jako v pohádce o perníkové chaloupce. Po rozhlédnutí z vrcholu skalnatého ostrůvku objevujeme krásnou chráněnou zátoku nedaleko od malebné rybářské vesnice Halleviksstrand.
Ve středu zahajujeme proplutím několika úžinami s hustým provozem (ze dvou možností jsme vybrali tu se značenou plavební dráhou). Stále je na co se dívat, ale snažíme se jachtám moc nemotat do cesty. Občas je místa skutečně pomálu. Vrcholem dopoledne je blízké setkání s nádherným dánským škunerem Lilla Dan z roku 1951. Po nákupu v městečku Gullholmen se rozhodujeme nepokračovat s ohledem na vítr podle původního plánu dál podél pobřeží na severozápad ale zabočujeme na východ do fjordu podél severního pobřeží Orustu. Vítr v zádech a pádlování se najednou stává čirou radostí. Nečekaným překvapením odpoledne byl silný odlivový proud ve dvou úžinách, kde jsme si připadali jako doma na řece. Jen jsme nezvykle museli tentokrát proti proudu.
Tradiční neúspěchy lovců večer vynahradili sběrači a večírek se protáhl s ohledem na vyvařování několika hrnců vynikajících slávek.
Až dosud nám počasí nadmíru přálo ale ve čtvrtek je od rána zataženo (tedy od devíti kdy jsem začínal vařit čaj, zatímco ostatní tradičně spali). Vítr zesílil, takže i v uzavřeném fjordu se začaly dělat příjemné vlnky na surfování. Když připlouváme do kempu na severovýchodním rohu Orustu, kde hodláme doplnit zásobu vody, začíná pršet. Pokračujeme v silném větru a hustém dešti. Podplouváme most vedoucí na pevninu a míjíme přístaviště – vítej civilizace. Zdá se, že zástavba na březích začíná houstnout, uvidíme jak to bude s noclehem. Po další hodině pádlování v dešti se ozývá mírně prochladlá Koník, že by bylo dobře začít hledat tábořiště. Jsme nedaleko města Uddevalla a tam kde nejsou skály, vypadá břeh Orustu jako řídká chatová osada. Ukazuju na malý ostrůvek uprostřed fjordu. Až ze břehu je vidět uprostřed ostrova v borovém háji chata. Domácí ale zřejmě vydělávají na svůj chléb vezdejší, takže bez váhání okupujeme luxusní ostrůvek Bockholmen. V zátoce kotví jachta, pod chatou je přístaviště na motorový člun, za chatou stojí na podvozku krásný zřejmě rúčo dělaný překližkový seakajak, pár kiláků od města v nádherné přírodě – někdo holt umí žít. Postupně přestává pršet, ale i tak má vyvařování pod přístřeškem dřevníku svoje kouzlo.
V pátek po dohodě ukončujeme putování v městečku Ljungskile aniž bychom dorazili celý okruh kolem Orustu. K autu je to dvě zastávky vlakmo a večer už trávíme ve vnitrozemí u jezera Öresjö, aby si rybáři mohli spravit chuť po nepříliš úspěšném vystoupení na moři. Dvěma menšími štikami a okounem jsme si nakonec spravili chuť všichni – po jáhlové kaši, kterou jsem s nejlepšími úmysly uklohnil k snídani.
Ačkoliv se nejedná o „ozajstnú“ divočinu, má jihozápadní pobřeží Švédska bezesporu svoje kouzlo. Výhodou je dobrá dopravní dostupnost a bez větších problémů se dá vždy najít pěkné místo k táboření dostatečně daleko od lidských sídel. Podnebí ve vrcholném létě je více než příjemné a moře v době našeho pobytu až překvapivě teplé. Oblast je vhodná i pro méně zkušené pádlery, i když s ohledem na spoustu ostrůvků je místy trochu náročná orientace.

účastníci: Koník, Killer, Profesor, Alík a Peetrs