Když je jinde sucho… aneb na kajaku po Baťáku

By petr

Když je jinde sucho aneb na kajaku pro Baťáku

Petr Peetrs Novotný

Baťův kanál byl vybudován v letech 1935 – 38 a hlavním účelem byla levná doprava lignitu z dolů v Ratíškovicích do elektrárny v Otrokovicích. Vodní cesta v některých úsecích využívá vlastní koryto Moravy ale většinou vede uměle vybudovaným kanálem. Ten odbočuje z řeky na ř. km 169,6 pod Napajedly u Spytihněvi a končí přístavem Skalica na Česko – Slovenských hranicích. Voda přepadávající přes stavidlo přístavu odtéká strouhou a ústí do Moravy nedaleko přístaviště v Rohatci. Propojení s řekou v tomto úseku se plánuje a bude vyžadovat vybudování další plavební komory.
Kanál byl budován pro účely plavby i zavlažování a umožňoval plavbu nákladních člunů do výtlaku 150tun. Celkem vodní cesta překonává výškový rozdíl 18,2m s pomocí 13 plavebních komor a představuje v našich podmínkách unikátní technickou památku. Plavební komory jsou v provozu zdarma od června do srpna denně mimo pondělka a v květnu a září o víkendech, vždy od 10.00 do 18.00.
Pro vodáky pohybující se vlastní silou kanál nabízí v některých úsecích zajímavou možnost plavbu zokruhovat, tedy jet dolů po proudu říčním korytem a k autu se vrátit kanálem. Trasa navíc vede převážně vinařským krajem, což při dobrém plánování umožňuje dodat sportovnímu výkonu i výrazný národopisný přesah (např. v době burčáku).

Plavbu je možno zahájit téměř kdekoliv. Každá vesnice má své přístaviště, a to konec konců stejně potřebují pouze motorizovaní vodáci (teď myslím motorovou loď a nikoliv prostředek na přepravu bezmotorových lodí k vodě). Jako nejlepší „ochutnávku“ na víkend navrhuji pro pádlery kolečko v jižní části úseku: z Veselí nad Moravou nebo Vnorov po řece do Rohatce a zpátky k autu po kanálu přes Petrov a Strážnici. Protože řeka teče líně až velmi líně a v kanálu je olej tak nějak z principu, je potřeba zvolit pokud možno svižnou loď, ideálně seakayak. Základní okruh od křížení „Baťáku“ s Moravou pod Vnorovami má necelých 30 kilometrů ale pro rychlíky se dá natáhnout nasednutím ve Veselí nebo zajížďkou do Hodonína.
Na říčním kilometru 136 kříží kanál Moravu a je od ní oddělen na obou stranách plavebními komorami (Vnorovy I a II) a vzápětí následuje nesjízdný jez. Přenášení přes těleso jezu (lépe vlevo) je pro lodě delší než cca 5m nesnadné až nemožné ale dá se usnadnit přetažením (postrčením) lodí přes strouhu, která od jezu odchází do kanálu (samozřejmě plavebního), nebo využít zdymadla Vnorovy II (vlevo) a za ním odbočit z kanálu doprava a právě zmíněnou strouhou dojet k jezu a zde vysednout (opět vlevo). Nepříjemnému nasedání pod jezem ze břehu tvořeného velkým lomovým šutrem se tak jako tak nevyhnete. Pod jezem za nízkého stavu pozor na mělčinu. Za silničním mostem (vpravo je nedaleko železniční stanice Bzenec – Přívoz) se jako mávnutím kouzelného proutku mění krajina a následuje poslední zachovaný přírodní říční úsek na dolním toku – meandry Moravy. Řeka meandruje „moravskou saharou“ mezi vysokými písečnými břehy borovým nebo lužním lesem a v korytě je spousta padlých stromů (které ale s ohledem na šířku řeky nepředstavují překážku). K vidění jsou ledňáčci, volavky, bobří nory a také pláže se zlatým pískem lákající na piknik a koupačku, prostě pohodička.
Prvním náznakem civilizace je až přístaviště Rohatec – kolonie. Pokud se chcete vracet Baťovým kanálem, je potřeba kousek za silničním mostem začít zlehka mžourat na levý břeh. Ústí strouhy (Radějovky), která vede k přístavu Skalica, není nijak extra nápadné. Pokud vás ale netlačí čas, zajeďte si ještě na pivo nebo burčák a utopence asi 500m do příjemného bufítku v přístavišti Rohatec.
Pádlování poněkud zanedbanou strouhou proti postupně sílícímu proudu je asi nejdobrodružnější úsek celé plavby. Po 800 metrech se vám do cesty postaví stavidlo a vpravo přenesete už do laguny přístaviště Skalica (bistro). Nocleh je nejlépe naplánovat do přístaviště Výklopník, což už je jen cca 1,5 kilometru. Výklopník (technická památka) sloužil k přesypávání lignitu z vagónů přímo do nákladních člunů. Na ostrovech v areálu je možno stanovat za více než lidový peníz a rovněž využít místní občerstvovnu. Na ostrově je ohniště i přístřešek se sezením pro případ deště a dřevěná mola jsou přátelská k sendvičovým krasavicím, co víc může kanál(sea)kajakář potřebovat?
Když budete mít štěstí, možná i potkáte místní raritu – ozajstný parník. Když proplouval v houstnoucím šeru kolem ostrova domů do Skalice za tichého šustění parního stroje, připadal jsem si skoro jako bych na záhumenku potkal triceratopse. Po chvíli už jen charakteristický pach spáleného hnědého uhlí dokládal, že to nebyla vidina z přemíry vypitého burčáku.
Ráno to není pořeba se vstáváním přehánět. K plavební komoře Petrov jsou to asi 4 kilometry a otevírá se v 10.00. Ale když vás poprvé na malé vachrlaté loďce schramstnou vrata zdymadla, je to rozhodně zážitek.
Za Petrovem se kanál z otevřené krajiny ponoří do husté zeleně a na březích se čas od času objeví řezbářské dílo. První ukázkou je bobr v nadživotní velikosti. Nejlepší možnost kulturní vložky na trase nabízí Strážnice (památková zóna, zámek, skanzen). Odtud směrem na sever houstne motorový provoz ale při omezení rychlosti na 8 kilometrů za hodinu je to spíš zpestření plavby a všichni účastníci na nás brali vždycky dojemný ohled. Za Strážnicí kanál kříží Veličku ale obě plavební komory jsou za normálního stavu otevřené a průplavné (u křížení občerstvovna). Neustále míjíme stavidla systému zavlažovacích kanálů. Některé by možná stály příležitostně i za vodácký průzkum. Ale to už se nám čas na vodě krátí. Komora Vnorovy II nás spustí na hladinu Moravy čímž jsme dokončili okruh. Podle chuti a místa parkování se můžeme rozhodnout jestli se vydáme proti velmi mírnému proudu Moravy nebo ji jen překřížíme, použijeme zdymadlo Vnorovy I a po Baťáku se vydáme až do Veselí (cca 4,5km).
Nasednout na vodu se dá samozřejmě i leckde jinde (Bzenec – Přívoz, Rohatec, Hodonín, Skalica, Petrov nebo Strážnice) a příslušně upravit itinerář a místo noclehu. Navržený výlet není pro ortodoxní „divočáky“ ale spíš pro romantiky a případně technické nadšence. Nicméně nabízí docela pestré zážitky a umožňuje smočit pádlo i za sucha, takže může být příjemným zpestřením letní nebo časně podzimní vodácké sezóny v domácích podmínkách.

Osvětlení Dolního náměstí v Olomouci

By petr

Osvětlení Dolního náměstí v Olomouci

Ing. Petr Novotný – Light servis

Dolní náměstí v Olomouci bylo po rekonstrukci slavnostně otevřeno 6. září 2013. Od první verze studie k realizaci byla ale dlouhá cesta. První výpočet osvětlení, který jsem v análech našel, nese datum 7.12.2004 a vlastní rekonstrukce začala v roce 2012. Finální podoba řešení se rodila poměrně těžce. Po mediálně propírané a občany kritizované realizaci veřejného osvětlení sousedního Horního náměstí z přelomu milénia se právě osvětlení stalo asi politicky nejsledovanější problematikou, a každý k němu měl co říct. Tomu odpovídal i počet zpracovávaných variant řešení v jednotlivých stupních projektu a postupné obrušování třecích ploch opakované vždy po dalších volbách.

Původní představa autorů o zklidněné a ztemnělé centrální části náměstí a nízkých stožárech VO podél komunikačních koridorů vzala rychle za své a podle zadání radnice vznikl problém jak osvětlit v souladu s normovými požadavky plochu o šířce až 80metrů svítidly umístěnými pouze v jedné linii po obvodu náměstí. Na základě řady výpočtů vznikla koncepce s poměrně vysokými (9m a 11m) stožáry umožňujícími instalaci většího počtu svítidel (2 až 5) v různé výšce. Jednotlivá svítidla přitom v rámci jednotícího designu měla mít výrazně odlišné charakteristiky a plnit různé funkce. Tato koncepce nakonec umožnila do značné míry sjednotit požadavky zadavatele a představy autorů použitím dvou základních režimů. S ohledem na variabilitu řešení je možné dosáhnout jak normových hodnot i v nejvzdálenějším bodě, tak i vypnutím okruhu světlometů směrovaných do centrální části náměstí zajistit subtilnější atmosféru, která nechává vyniknout barokní sochařskou výzdobu soustředěnou do centrální osy náměstí (Neptunova kašna, Mariánský sloup, Jupiterova kašna).
Dalším oříškem byla volba vhodného svítidla do úzké spojovací části náměstí, ústící na hlavní Horní náměstí s radnicí a Sloupem Nejsvětější Trojice (památka UNESCO). Původním záměrem bylo použít v této části tvarově neutrální svítidlo, které by oba prostory propojilo a přitom neupoutávalo výrazným tvarem. Skutečnost je nicméně nakonec trochu jiná a je možné, že případná výměna svítidel na Horním náměstí bude mít v budoucnu vliv i na osvětlení spojovací části.
Výslednou podobu veřejné osvětlení dostalo v rámci vypsaného soutěžního dialogu, ze kterého vyšlo vítězně jedno z řešení předložených firmou Philips Lighting. Veřejné osvětlení je doplněno architekturním osvětlením kašen, Mariánského sloupu, arkýře a portálu renesančního Hauenschieldova paláce a loubí v horní části náměstí.
Po diskuzi zúčastněných stran byla v projektu zvolena kategorizace průjezdné části náměstí CE5 a chodníků a pěších zón S3 podle ČSN EN 13201-2 s vědomím, že celkový pocit je v tomto případě důležitější než striktní bazírování na požadavcích normy mimo hlavní zájmové plochy. Požadovaná intenzita je v obou případech 7,5lx, CE5 se liší pouze vyššími požadavky na rovnoměrnost osvětlení (U0 = 0,4). Minimální udržovaná intenzita osvětlení v částech pro pěší by měla být vyšší než 1,5lx.
Osvětlovací stožáry v centrální části náměstí mají nadzemní výšku 10,8m mezi ulicemi Panskou a Kapucínskou a 9,0m mezi Kapucínskou, Kateřinskou a Lafayettovou (největší výška byla mírně limitována velikostí vany pro žárové zinkování). Přes relativně velkou výšku jsou stožáry s ohledem na vertikální linie na fasádách tvořících vizuální pozadí až překvapivě „neviditelné“ a neruší v denních ani nočních pohledech. Vlastní použitá svítidla patří do dvou designových řad: Urbanscene CGP700 s výbojkami CosmoWhite 45 a 60W zajišťují svými aymetrickými širokými optikami především osvětlení chodníků a průjezdné komunikace, světlomety Decoflood DVP626 s výbojkami CDM-T 70W přisvětlují vzdálené plochy a tři svítidla tohoto typu v provedení s velmi úzkou charakteristikou zajišťují architekturní osvětlení horní části Mariánského sloupu se sochou Panny Marie. Firma Philips Lighting prokázala s ohledem na krátký termín velkou přizpůsobivost a mimo jiné ve spolupráci s dodavatelem stožárů (Valmont) dovyvinula atypický držák umožňující uchycení svítidel na kuželový stožár v různých výškách (a tedy s různým průměrem).
Svítidla na jednotlivých stožárech jsou rozdělena do dvou nebo tří samostatně spínaných obvodů, umožňujících dosáhnout určité variability použitých světelných scén a rovněž úsporu energie v době s nízkým provozem bez podstatného snížení rovnoměrnosti osvětlení na hlavních komunikačních koridorech.
Pro horní spojovací část náměstí byla nakonec vybrána designová LED svítidla Urbanstar BDS100 s příkonem 43W umístěná na kuželovém stožáru výšky 4m. Svítidlo má širokou, výrazně asymetrickou charakteristiku, která ho předurčuje k osvětlení širších prostranství a přitom potlačuje nežádoucí osvětlení na fasádách objektů. Výsledkem je příjemné a rovnoměrné osvětlení při zachování velmi dobrých energetických parametrů. Východní stranu náměstí v této části lemuje přerušovaně středověké loubí osvětlené nepřímo asymetrickými nástěnnými svítidly 2×26W.
Výraznou dominantou centrální části Dolního náměstí je Mariánský sloup od významného olomouckého barokního sochaře Václava Rendera. V rámci rekonstrukce byl sloup restaurován a nově bylo zřízeno i architekturní osvětlení. Spodní část sloupu je osvětlena 8ks zemních svítidel Disano 1600 Floor JM-TS 70W s asymetrickou charakteristikou. Svítidla jsou umístěna v zákrytu s pískovcovými patníky vymezujícími prostor kolem sloupu. Zvýraznění horní části sloupu se sochou Immaculaty potom zajišťují jak bylo zmíněno úzkoúhlé světlomety umístěné na blízkých stožárech VO ve výšce cca 3,5m. Svítidla jsou umístěna nízko aby neoslňovala při pohledu z oken bytů na protější straně náměstí. Vůči sloupu jsou umístěna ve vzájemném úhlu cca 120stupňů a zajišťují dostatečně plastické osvětlení ve všech pohledových osách gradované směrem k vrcholu sloupu. Architekturní osvětlení doplňují další zemní svítidla zvýrazňující sochařskou výzdobu renesančního Haueschieldova paláce (především výrazný arkýř) a ponorná svítidla umístěná v kašnách.
Při návrhu byl kladen důraz na použití světelných zdrojů s vysokým indexem podání barev aby náměstí jako celek působilo přirozeně. Z tohoto důvodu nebylo použito ani divadelního efektu v podobě výrazně odlišných teplot chromatičnosti světelných zdrojů např. mezi veřejným a architekturním osvětlením. Základní teplota chromatičnosti je 3000K. Výbojky CosmoWhite mají náhradní teplotu chromatičnosti cca 2800K a protiváhu jim dělá osvětlení loubí kde byly použity kompaktní zářivky s 2700K. Osvětlení jako celek působí harmonicky, bez dramatických přechodů a příliš výrazných akcentů.
Provedené měření osvětlení prokázalo velmi dobrou shodu výsledných hodnot s vypočtenými ve všech posuzovaných plochách a potvrdilo dodržení požadavků normy ČSN EN 13201-2 pro navrženou kategorizaci. Definitivní hodnocení nakolik se věc podařila za nás udělá čas ale první ohlasy jsou vesměs pozitivní.

autoři: Ing. Robert Binar, Ing. arch. Tomáš Lampar, Ing. arch. Pavel Pospíšil
světelně-technický návrh: Ing. Petr Novotný – Light servis
finální řešení VO a návrh směrování: Ing. Jakub Wittlich – Philips Lighting

Na mořáku okolo Orustu (vyšlo v magazínu Hydro)

By petr

Na mořáku okolo Orustu

Petr „Peetrs“ Novotný

S četnými zátokami, zálivy a úžinami, nabízejí vody okolo Orustu (největšího ostrova západního pobřeží) kajakářům mnoho možností. Vždy je možno najít závětří pokud je větrno a proč nenavštívit třeba ostrovy Stingfjorden s jejich bohatým ptačím životem.

Tolik a ještě víc říkají oficiální stránky švédské asociace pádlerů. Po dlouhé diskuzi sestávající povětšinou z krátkých příspěvků na vodáckém fóru jsme vybrali pro cestu na sever tuto oblast a v sobotu 3.7. vyrážíme s pěti mořáky na střeše Killerova Tranzitu z Olomouce. Cesta proběhla celkem klidně a po 21 hodinách zastavujeme před kanceláří turistických informací ve Stenungsundu. Podrobnou mapu se zeměpisnými souřadnicemi se nám koupit nepodařilo, takže vyrážíme se zalaminovanými mapami 1:100 000 staženými z netu. Auto necháváme bez problémů celý týden na parkovišťátku před závorou autocampu jižně od Stenungsundu a po vyřešení tradičního rébusu „kam uložit tu hromadu potřebností“ v neděli odpoledne vyrážíme vstříc dobrodružství. Desítky ostrovů a ostrůvků lemovaných žulovými útesy ohlazenými ledovcem a často korunované borovým lesem nás budou provázet po celý týden (že prej jako na Orlíku??). S ohledem na „prohýřenou“ noc už po nějakých 10 kilometrech hledáme vhodný ostrůvek na nocleh. Připálenou hrachovku zachraňuje včas otevřený Zlatopramen a všeobecné bohatství zralých borůvek.
Když jsem ráno v devět vzhůru jen já, přejmenovávám v duchu expedici parafrází názvu Štovíkovy knihy na „línou bandu kapitána Killera“ a po vykoupání v překvapivě teplé vodě odplouvám s nasazeným teleobjektivem lovit ptactvo k nedaleké skále. Hromadně na další plavbu vyrážíme do zatím mírného protivětru úderem poledne, což se pro zbytek výpravy stalo pravidlem. Protivítr nás bude pronásledovat vytrvale dva a půl dne, což spolu s leností vlastní ww wodákům zásadně ovlivní naše denní průměry.
V odpolední přestávce v rezervaci na krásném ostrůvku Kälkerön, zaznamenal Alík jediný rybářský úspěch námořní části programu, když vytáhl na udici pěkného platýse. K večeru vyplouváme z chráněného Stigfjorden na volné moře. Ostrůvky jsou stále plošší a skalnatější a teprve na třetím nacházíme vhodné tábořiště. Po krátkém ale vydatném boji s teď už silným protivětrem a vlnami přistáváme na písečné pláži v chráněné v zátoce ostrova Mollön.
Další den je opět ve znamení protivětru. Míjíme krásné městečko Mollösund a jen zvolna se probíjíme proti stále silnějšímu větru mezi ostrovy na severozápad. Po přestávce dochází k menší rozepři o naši polohu mezi množstvím podobných ostrovů, kterou argumetačně vyhrávám ač nejsem v právu (promiň Profesore). Výsledkem je, že k radosti odvážných a nelibosti opatrnějších se dostáváme do řádného vlnobití při obeplouvání nechráněného severozápadního mysu ostrova Bratö. Vlny se zvedly na víc než 2,5m a s jejich výškou stoupá i hladina adrenalinu v krvi. Z vrcholu vlny kouknout kde jsou ostatní a hurá do údolí. Naštěstí se můžeme otočit na chvíli po větru a kolem majáku zasurfovat bláznivou rychlostí zpátky do chráněného prostoru mezi ostrovy. Když je něčeho moc, mohlo by toho být taky až příliš.
Nechráněný prostor se dal samozřejmě objet závětřím ostrova jak záhy zjišťujeme, ale zase by to možná byla škoda. Hledání tábořiště proběhlo jako v pohádce o perníkové chaloupce. Po rozhlédnutí z vrcholu skalnatého ostrůvku objevujeme krásnou chráněnou zátoku nedaleko od malebné rybářské vesnice Halleviksstrand.
Ve středu zahajujeme proplutím několika úžinami s hustým provozem (ze dvou možností jsme vybrali tu se značenou plavební dráhou). Stále je na co se dívat, ale snažíme se jachtám moc nemotat do cesty. Občas je místa skutečně pomálu. Vrcholem dopoledne je blízké setkání s nádherným dánským škunerem Lilla Dan z roku 1951. Po nákupu v městečku Gullholmen se rozhodujeme nepokračovat s ohledem na vítr podle původního plánu dál podél pobřeží na severozápad ale zabočujeme na východ do fjordu podél severního pobřeží Orustu. Vítr v zádech a pádlování se najednou stává čirou radostí. Nečekaným překvapením odpoledne byl silný odlivový proud ve dvou úžinách, kde jsme si připadali jako doma na řece. Jen jsme nezvykle museli tentokrát proti proudu.
Tradiční neúspěchy lovců večer vynahradili sběrači a večírek se protáhl s ohledem na vyvařování několika hrnců vynikajících slávek.
Až dosud nám počasí nadmíru přálo ale ve čtvrtek je od rána zataženo (tedy od devíti kdy jsem začínal vařit čaj, zatímco ostatní tradičně spali). Vítr zesílil, takže i v uzavřeném fjordu se začaly dělat příjemné vlnky na surfování. Když připlouváme do kempu na severovýchodním rohu Orustu, kde hodláme doplnit zásobu vody, začíná pršet. Pokračujeme v silném větru a hustém dešti. Podplouváme most vedoucí na pevninu a míjíme přístaviště – vítej civilizace. Zdá se, že zástavba na březích začíná houstnout, uvidíme jak to bude s noclehem. Po další hodině pádlování v dešti se ozývá mírně prochladlá Koník, že by bylo dobře začít hledat tábořiště. Jsme nedaleko města Uddevalla a tam kde nejsou skály, vypadá břeh Orustu jako řídká chatová osada. Ukazuju na malý ostrůvek uprostřed fjordu. Až ze břehu je vidět uprostřed ostrova v borovém háji chata. Domácí ale zřejmě vydělávají na svůj chléb vezdejší, takže bez váhání okupujeme luxusní ostrůvek Bockholmen. V zátoce kotví jachta, pod chatou je přístaviště na motorový člun, za chatou stojí na podvozku krásný zřejmě rúčo dělaný překližkový seakajak, pár kiláků od města v nádherné přírodě – někdo holt umí žít. Postupně přestává pršet, ale i tak má vyvařování pod přístřeškem dřevníku svoje kouzlo.
V pátek po dohodě ukončujeme putování v městečku Ljungskile aniž bychom dorazili celý okruh kolem Orustu. K autu je to dvě zastávky vlakmo a večer už trávíme ve vnitrozemí u jezera Öresjö, aby si rybáři mohli spravit chuť po nepříliš úspěšném vystoupení na moři. Dvěma menšími štikami a okounem jsme si nakonec spravili chuť všichni – po jáhlové kaši, kterou jsem s nejlepšími úmysly uklohnil k snídani.
Ačkoliv se nejedná o „ozajstnú“ divočinu, má jihozápadní pobřeží Švédska bezesporu svoje kouzlo. Výhodou je dobrá dopravní dostupnost a bez větších problémů se dá vždy najít pěkné místo k táboření dostatečně daleko od lidských sídel. Podnebí ve vrcholném létě je více než příjemné a moře v době našeho pobytu až překvapivě teplé. Oblast je vhodná i pro méně zkušené pádlery, i když s ohledem na spoustu ostrůvků je místy trochu náročná orientace.

účastníci: Koník, Killer, Profesor, Alík a Peetrs

S LED ke světlým zítřkům (vyšlo v časopisu Světlo)

By petr

S LED ke světlým zítřkům aneb lidé bděte.
Ing. Petr Novotný

S masívním rozvojem nejrůznějších LED produktů dochází lavinovitému narůstání počtu „expertů“ na osvětlování. Řada firem, které se dosud zabývaly úplně něčím jiným, začala dovážet ve velkém nejrůznější trubice, svítidla, čipy atd. Současně s tím se začaly množit dotazy typu jestli můžu navrhnout veřejné osvětlení, když svítidlo má podle výrobce 3400lm. Křivka svítivosti? To je co?

Získat nějakou fyzikální představu a zkušenosti přece jen trvá déle než přivézt kontejner ze Šanghaje. Nedávno jsem byl přizván jako konzultant na vzorkování LED svítidel na parkoviště, kde investor chtěl nahradit stávající svítidla s 250W sodíkovými výbojkami. Požadovaná průměrná intenzita osvětlení byla 20lx. Sešla se poměrně početná sestava vzorků. Zčásti byly doplněny o podrobný a precizně provedený výpočet osvětlení, v jiných případech pouze o katalogový list. Jeden mezi všemi skutečně vynikal: svítidlo mělo podle textu adekvátně nahradit při vlastním příkonu 56W a toku 3200lm svítidla se zdrojem NAV-T 150W (15.000 lm pozn. autora) nebo vysokotlakou rtuťovou výbojkou 125W (6.300lm pozn. autora). Už jen vzájemné srovnání těchto dvou „“ svědčí o tom, že autor tahal zdroje jako králíky z klobouku.
Výsledky měření na vzorcích odpovídala očekávání: při umístění na 10m sloup bylo na zemi ztěží rozeznat jestli svítidlo zrovna svítí nebo ne. Většina nabízených svítidel měla deklarovaný tok mezi 7500 – 10.000lm, ale proč to aspoň nezkusit, že… Na druhou stranu ty kvalitní vzorky měly poměrně srovnatelné parametry a požadavky splňovaly. Zkrátka když dva dělají totéž, není to totéž. Současně je to varování pro investory i montážní firmy, že papír se opravdu nebrání a naběhnout zdatnému rétorovi může i relativně poučený člověk.
Druhý případ byl ještě lepší a následoval vzápětí. Týkal se vnitřního osvětlení průmyslové pekárny LED retrofity lineárních zářivek. Dostal jsem k posouzení výpočet vyvedený velmi podrobně v Dialuxu na mnoha stránkách. Použitý udržovací činitel byl 0,80. No už jsem viděl i horší věci. A potom to přišlo: Odraznost podlahy a všech stěn zadaná 90%, strop 70% (s ohledem na přímé osvětlení se na výsledné intenzitě odrazy od stropu zřejmě podílejí jen nevalně). Specifický vypočtený příkon 0,77W/m2/100lx odpovídá zadaným parametrům. Těm kdo někdy absolvovali měření účinnosti na kulovém integrátoru je jasné o co jde: mezi novými světelnými techniky můžeme přivítat objevitele tzv. „krabicového integrátoru“. A že v reálných podmínkách bude intenzita asi třetinová proti výpočtu? To už bude přece vyděláno.
Takže zbývá jen zvolat s pozapomenutým klasikem: „Lidé bděte“!, a potom kontrolovat, konzultovat, vzorkovat a raději dvakrát měřit než jednou věřit.

Chvála Bruselu!?

By petr

V souladu s unijní směrnicí 245/2009 dochází k ukončení prodeje tzv. standardních lineárních zářivek. Zákaz uvádění na trh platí od dubna 2010. Chtělo by se říct: To to trvalo! Na rozdíl od zákazu prodeje klasických žárovek toto opatření mohlo a mělo přijít už dávno. Zákaz se týká lineárních zářivek průměru 26mm s nízkým indexem podání barev a účinnostmi nižšími než odpovídá zdrojům s třípásmovým luminoforem řady Lumilux, Super 80 a obdobných v podání jiných výrobců.
Na rozdíl od žárovek, které byly direktivně zakázány aniž by byla k dispozici srovnatelná náhrada, alternativa nejen cenově téměř srovnatelná ale technicky i ekologicky mnohem lepší, je v případě standardních zářivek na trhu už cca 20let právě v podobě oněch „třípásmovek“. A po většinu této doby brojím proti používání standardních zářivek, představujícím pro neznalého uživatele v rukou lakotného dodavatele doslova zločin za bílého dne (v tomto případě spíše za umělého osvětlení).
Seznam nedostatků, kterým musel postižený čelit kvůli několika „ušetřeným“ korunám na trubici, je poměrně dlouhý: Ra nevyhovující pro většinu činností (a tedy i potenciální problém při kolaudaci nebo preventivní kontrole v souvislosti s hygienou práce), nízká účinnost (tedy příliš mnoho svítidel nebo příliš nízká intenzita osvětlení, podle toho s jakým tokem počítal technik při návrhu osvětlení), kratší střední doba života a vysoký pokles světelného toku v jeho průběhu (vyšší náklady na údržbu a další snížení intenzity na konci udržovacího cyklu). A to všechno proto, že na zářivce je místo kódu 840 (830, 865 atd.) za hodnotou příkonu např. 640, 20, 33 nebo něco podobného. Nicméně ruku na srdce, kolik elektrikářů, údržbářů, nákupčích velkých firem a dalších „odborníků na osvětlení“ tuší co ta čísílka znamenají? A tak i v dobře navržené, správně dodané a nainstalované soustavě zářivkových svítidel, ke škodě uživatelů, často „vesele“ svítily tyto pamětnice dřevních dob výbojových zdrojů po první výměně světelných zdrojů „kvalifikovanou“ údržbou. Teď už snad jen počkat až předzásobení údržbáři a velkoobchody vyprázdní sklady a bude po problému.
V každém případě stojí za to se na uvedenou direktivu podívat. Přílohy obsahují další kroky, které mají v časové souslednosti navazovat a kladou řadu úkolů na výrobce svítidel i zdrojů v oblasti stanovení parametrů předřadných přístrojů, stárnutí zdrojů (činitel stárnutí, doba života, činitel funkční spolehlivosti), dostupnosti informací na internetu atd. Záměrem je stabilizovat technické parametry běžně používaných tradičních výbojových zdrojů na úrovni dnes dostupných hodnot špičkových produků. Zdá se mi, že některé ze vzdálenějších vytčených úkolů (etapa III představuje výhled na rok 2017) s razantním nástupem LED technologie ztratí tak trochu smysl. Nicméně některé požadavky na kvalitu (cílem není jen úspora energie ale i snížení celkového množství rtuti obsažené ve světelných zdrojích) budou zřejmě pro některé výrobce představovat přece jen změny v zaběhlých postupech. Otázkou je, nakolik budou orgány EU schopné provádět efektivní kontrolu stanovených požadavků, např. v případě produktů některých asijských výrobců.
Drobná perlička závěrem: Pokud je někomu smutno po žárovkách, může si nechat z Německa poslat tzv. „topnou kouli“: malé 100W skleněné topné těleso s baňkou plněnou inertním plynem, wolframovým vláknem a paticí E27. Topí s velkou účinností a jako vedlejší produkt docela hezky svítí.
Jako protest proti nesmyslným nařízením krásný nápad a koupí ještě přispějete na záchranu pralesů. Tedy doufejme, že to ještě půjde. Poslední zásilku topných koulí z Číny prý zabavila celní správa pod záminkou, že musí prozkoumat jestli neobsahuje výbušninu. Přijde mi to docela typické.

Systémy řízení umělého osvětlení v závislosti na denním osvětlení

By petr

Systémy řízení umělého osvětlení v závislosti na denním osvětlení
Ing. Petr Novotný

Denní osvětlení představuje jeden z nejdůležitějších faktorů zdravého pracovního prostředí. Současně ale jeho efektivní využívání umožňuje dosáhnout v řadě případů i významné úspory energie, protože často zajišťuje v administrativních a průmyslových objektech dostatečné osvětlení pro vykonávanou činnost po značnou část pracovní doby. V našich zeměpisných podmínkách se pohybuje difúzní oblohová složka denního osvětlení (přímé sluneční světlo na pracovišti zpravidla není žádoucí a ve výpočtech se nezohledňuje) po většinu dne v rozsahu cca 5.000 – 20.000 lx v zimním období a cca 10.000 – 40.000 lx po zbytek roku. Při požadavku ČSN 73 0580 na minimální činitel denního osvětlení 1,5 (vyjádřeno v procentech horizontální difúzní složky denního osvětlení venku na nezastíněné ploše) na pracovištích s trvalým pobytem osob tyto hodnoty odpovídají intenzitě přirozeného osvětlení 75lx – 600lx na nejhůře osvětlených pracovních místech ještě odpovídajících hygienickým předpisům. V prostorách blízko oknům nebo pod světlíky jsou tyto hodnoty až 5-ti násobně vyšší. Tyto hodnoty představují dostatečný prostor pro efektivní a ekonomicky zdůvodnitelnou regulaci umělého osvětlení.

Základní principy měření vstupních hodnot pro řízení:
Hlavním problémem efektivního řízení osvětlení je měření skutečně relevantní vstupní veličiny na základě které bude řízení prováděno. Integrace denního světla do automatizovaného řízení osvětlení je možno provést se zpětnou vazbou nebo bez ní. Obě řešení mají svoje výhody i nevýhody.

Řízení se zpětnou vazbou:
Řídící systém se zpětnou vazbou měří skutečnou hodnotu jasu v místnosti a měřená hodnota tedy představuje součtovou hodnotu denního a umělého osvětlení. Naměřená hodnota jasu v podstatě odpovídá požadované nominální osvětlenosti. Výhodou je automatická eliminace vlivu udržovacího činitele na celkovou osvětlenost v kterémkoliv bodě udržovacího cyklu (platí pouze pokud se nemění činitel odrazu referenční plochy).
Nevýhody jsou v zásadě dvě:
- Měření v místnosti většinou zahrnuje pouze odrazy z relativně malé plochy, jako je například stůl. Oblečení lidí v místnosti (světlé nebo tmavé), povrch stolu (tmavý nebo s rozloženými bílými papíry), to všechno má zásadní vliv na naměřenou hodnotu jasu a ovlivňuje tedy i kolísání doplňující umělé složky osvětlení.
- Obvykle je cílem osvětlit místnost rovnoměrně v celé její hloubce. Protože intenzita denního světla je nejvyšší blízko k oknu a klesá směrem k zadní stěně místnosti, je nezbytné automatizovat řízení osvětlení v případě bočního osvětlení (okna) ve skupinách. Řízení se zpětnou vazbou v tomto případě vyžaduje tedy několik kontrolních bodů. Každé svítidlo má ale vždy vliv na celou místnost, různé řízené skupiny se tedy ovlivňují navzájem. Osvětlovací systém trpí vnitřními oscilacemi a stabilní zrakové podmínky je možné zajistit pouze v případě plynulé regulace s dostatečným časovým zpožděním. Skokové řízení spínáním jednotlivých skupin je těžko uskutečnitelné.

Příklady technického řešení měřícího a řídícího systému:

a) Použití individuálních světelných senzorů pro každé svítidlo (případně skupinu svítidel) vybavené stmívatelným předřadníkem. Senzor je uchycen na zářivkové trubici ve svítidle a orientován svisle dolů. Nastavení se provádí zpravidla štěrbinovou clonou. Kromě nedostatků zmíněných výše je obtížné systém v případě většího počtu svítidel vůbec nastavit. Senzory jsou použitelné pouze pro otevřená svítidla.

b) Světelné (nebo multifunkční) senzory společné pro skupinu svítidel montované na strop nebo do podhledu. V případě dostatečného měřícího úhlu systémy mohou velmi dobře fungovat v místnostech s malou hloubkou, kde stačí jeden měřící bod.

Regulace bez zpětné vazby:
Základním rozdílem je, že systém měří pouze hodnotu denního osvětlení, ať už pomocí senzoru umístěného přímo ve venkovním prostředí, nebo uvnitř místnosti a směrovaného do okna nebo světlíku, tak aby umělé osvětlení nemělo vliv na naměřenou hodnotu. Tím jsou eliminovány nevýhody řízení se zpětnou vazbou. Nicméně, řízení bez zpětné vazby má také svá slabá místa, která je nutno při volbě systému řízení zohlednit:

- Samotná místnost a zvláště odrazy od ohraničujících ploch (stěny, podlaha, strop, nábytek…), mají podstatný vliv na hodnotu osvětlení. Zařízení které měří pouze jas v exteriéru, nebere tento důležitý vliv vůbec v úvahu.
- Množství denního světla vstupující do místnosti závisí i na orientaci místnosti a okolním prostředí. Množství denního světla není odlišné pouze na každé straně budovy, ale zpravidla i v každém podlaží. To je třeba zohlednit při volbě typu a umístění snímačů.

Příklady technického řešení:

a) běžný soumrakový spínač (světelný senzor) umístěný v exteriéru: Světelný senzor měří skutečnou hodnotu venkovního osvětlení. Nerozlišuje přitom difůzní oblohovou složku a přímé sluneční světlo (které je v interiéru většinou nežádoucí). Při proměnlivém počasí měřená veličina silně kolísá aniž by se tyto změny ekvivalentně promítaly v měřené místnosti (mimo plochy, které jsou přímo osluněny). Měření je pro efektivní řízení osvětlení v interiéru obtížně použitelné.

b) Směrový světelný senzor umístěný v místnosti: Prakticky se využívají systémy řízení osvětlení se směrovým senzorem umístěným na stropě místnosti a orientovaným k oknu. Systém při správném umístění senzoru v podstatě měří pouze odražené světlo od ploch v exteriéru, které vstupuje do místnosti. Tím je zachována určitá dynamika změn poměru difůzního a přímého slunečního světla, která lépe odpovídá změnám v místnosti po vícenásobných odrazech. Hlavním problémem takového systému měření jsou sezónní změny činitele odrazu ploch v exteriéru, ketré mohou být značné (trávník – sníh). Vzhledem k tomu, že velká většina denního světla do místnosti přichází přímo, může měření pouze odražené složky znamenat v těchto (poměrně řídkých) případech velkou chybu.

c) Měření metodou srovnávací místnosti: Se zajímavou myšlenkou přišla německá firma Krieger Lichtsteuerungen. Systémy Krieger RLS, RLM a RLSLIN III používají pro měření aktuální hodnoty denního světla metodu tzv. srovnávací místnosti. Ta zajišťuje při použití řízení bez zpětné vazby i zahrnutí vlivu odrazů denního světla v osvětlení v řízené místnosti. Senzor s nastavitelnými činiteli odrazu vnitřních povrchů montovaný ve venkovním prostoru představuje zmenšenou “řízenou” místnost. Měřící sonda uvnitř senzoru je umístěna horizontálně pod „oknem“ senzoru. To odpovídá směru převažujícího pohledu pozorovatele uvnitř místnosti, který vnímá jasy rovněž horizontálně. Tato koncepce nejlépe odpovídá skutečným změnám světelných poměrů v konkrétní místnosti. Na výsledné měřené veličině se přitom odpovídajícím způsobem podílí jak oblohová složka tak i odrazy z exteriéru, takže změny činitelů odrazů ploch v exteriéru nemají na přesnost měření vliv. Identický systém měření je možno použít pro plynulou i skokovou regulaci umělého osvětlení. Na výstupu je podle toho možno získat binární signál nebo některý ze standardních analogových výstupů (1-10V, 0-10V, 4-20mA, 0-20mA) pro přímé řízení stmívatelných předřadníků nebo další zpracování (MaR).

d) Inteligentní externí senzor pro busové systémy řízení: Sofistikovaný systém měření přirozeného osvětlení nabízí např. firma Zumtobel Staff jako součást řídícího systému Luxmate Professional. Externí měřící sonda montovaná na nejvyšší místo řízeného objektu měří pomocí 8 senzorů jas oblohy nezávisle ve 4 kvadrantech a 2 elevačních úhlech. Na základě těchto údajů je schopna stanovit polohu slunce na obloze a využít ji pro optimalizaci řízení umělého osvětlení i clonící techniky (žaluzie). Při spouštění systému řízení jsou jednotlivým řízeným místnostem přiřazeny softwarově parametry odpovídající limitním stavům umělého osvětlení. Na základě údajů z jednoho měřícího bodu je možno takto parametrizovat a řídit osvětlení rozsáhlého objektu s různou orientací místností a to jak skokově (s využitím systémových adresovatelných relé), tak plynule (digitální předřadníky standardu DALI nebo DSI).

Plynulé nebo skokové řízení osvětlení:

Ph = L (cd/m²)

Tento vzorec vyjadřuje závislost mezi subjektivním pocitem “h” vyvolaným jasem tak jak ho vnímá lidské oko a skutečnou hodnotou jasu “L” (cd/m²). P je kořen mocniny s hodnotou 4,5.
Vizuální pocit jasu “h” (viz. tabulka vpravo) se zdvojnásobí, když “h” se zvýší o dvě a je poloviční když “h” se o dvě sníží. To znamená že 870 cd/m² (h = 9) vyvolá pocit dvojnásobného jasu než 193 cd/m² (h = 7) a nebo že (h = 8 1/4) = 495 cd/m² se zdá mít poloviční jas než (h = 10 1/4) = 2.227 cd/m².

Důsledek této biologické rovnice je zřídka zmiňován: Neexistuje lineární závislost mezi pocitem vnímání “h” jasu lidským okem a skutečnou exaktně změřenou hodnotou jasu “L” (cd/m²). (To rovněž platí pro intenzitu osvětlení v luxech). V praxi proto většinou postačuje spínání svítidel po skupinách pro vytvoření dostatečného vizuálního komfortu, aniž by člověk v místnosti byl občasnými skokovými změnami jasů (intenzit) v zorném poli rušen. Přitom je samozřejmě nezbytné zajistit přiměřené časové zpoždění a hysterezi regulátoru, aby nedocházelo k nežádoucímu opakovanému spínání v různých hraničních stavech. Výhodou je nízká cena takového řešení, protože svítidla nemusí být vybavena stmívatelnými předřadníky.

Naproti tomu výhodou plynulého řízení osvětlení je vyšší míra úspor energie a téměř nepostřehnutelný průběh změn osvětlení.

Tak nám zabili ferdinanda!

By petr

Tak nám zabili Ferdinanda!

Ing. Petr Novotný

Vlastně ani nevím proč se mi vybavila úvodní slova nejklasičtější klasiky české literatury. Nadpis by totiž měl znít “ Tak nám zakázali žárovku!“. Možná je to kvůli tomu „nám“, které evokuje, že jsme ho (ji) měli tak trochu rádi a nebo jsme si aspoň zvykli. A taky trochu kvůli tomu explicitně nevyjádřenému „oni“, tedy že my s tím nemáme nic společného. Pravda, zatím je „mrtvá“ jen ta stowatová a všechny matné. Jenže ty ostatní budou rychle následovat. A proč najednou patří na smetiště dějin, když více než 100 let dobře sloužily? Protože jsou neúsporné a neekologické!
Je to skutečně tak? Světelná účinnost klasické žárovky 100W E27 při nominálním napětí je cca 13,5lm/W. U kvalitních „úsporek“ s obdobným tokem umožňujících přímou náhradu žárovky je to cca 55- 62lm/W. Zdánlivě tedy není co řešit. Jenže v české kotlině se v průměru 7 měsíců v roce topí, a žárovka oč je méně účinným světelným zdrojem, o to účinnějším je infračerveným zářičem (cca 95%). Navíc v době kdy se topí se i mnohem více svítí. Zdaleka tedy není možno konstatovat, že energie, která není vyzářena ve viditelné části spektra, přijde vniveč. Platí to samozřejmě jen pro žárovky umístěné v temperovaných místnostech.
Nejsem si jistý jestli existuje hodnověrná statistika mapující množství energie spotřebované žárovkami. Já jsem si „zametl před vlastním prahem“ a spočítal kolik žárovek máme v rodinném domku a kde jsou. Napočítal jsem 19ks vesměs 60W (tedy zatím legálních): dvě na WC, jedna na chodbě, jedna v předsíni u zadního vchodu, jedna v lampičce, jedna ve špíži. Zbytek na půdě a ve sklepě. Velkou část z nich jsem za 17let bydlení nevyměnil, takže jejich podíl na spotřebě je určitě marginální.
Složitější otázka je čím je nahradit. Zářivky umožňující přímou náhradu (snad s výjimkou těch nejlepších a nejdražších) příliš nemilují časté spínání. Navíc ze studeného stavu jim trvá 1-2 minuty než dosáhnou plného výkonu, a to už jsem většinou ze sklepa pryč (bezprostředně po zapnutí svítí cca 1/3 světelného toku). Zářivky (včetně tzv. úsporných) představují nebezpečný odpad (rtuť, elektronika) na rozdíl od neškodných a snadno recyklovatelných žárovek. Kolik domácností (byť jinak třídících), bude nosit vyhořelé úsporky do patřičných sběrových míst, pokud na ně nebude v dosahu příslušný kontejner je otázka, a kolik rtuti se uvolní do prostředí ze zdrojů končících ve směsném odpadu rovněž. Řekl bych tedy, pro daný účel, náhrada nepříliš vhodná. LED náhrada adekvátního výkonu je zatím prakticky nedostupná a i když se to záhy změní, cena bude ve srovnání se žárovkami ještě léta astronomická. A více smysluplných řešení vlastně není, takže z Bruselu zakáza-li (předpokládám že se jednalo o pány) žárovku, aniž by v řadě případů byla k dispozici přiměřená náhrada.
Jestli se jedná o hloupost, lobbing, ústupek agresivnímu environmentalismu, nebo všechno dohromady na tom až tak nezáleží. V každém případě je toto administrativní nařízení přinejmenším nedemokratické (nikdo se nás neptal), antiliberální a především zbytečné. Nicméně v řadě dalších neuvážených, hloupých, nedemokratických, antiliberálních, zatraceně drahých (a nevím jakých ještě) opatření, směřujících nesmyslně proti emisím životně důležitého nejmenovaného plynu jehož chemická značka se stala světovým zaklínadlem, je zákaz staré dobré žárovky nepochybně drobností. Ve srovnání s povinným procentem biopaliv v ropných produktech vedoucím ke globálnímu nárůstu cen potravin a masívnímu kácení pralesů, nebo naší českou lahůdkou v podobě podpory fotovoltaické výroby energie určitě. Jen by mě zajímalo proti čemu budeme bojovat, až si časem sdělovací prostředky konečně všimnou, že představitelé mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) lžou, jako když Rudé právo tiskne.
V každém případě bych doporučoval, nějakou tu žárovičku si schovat. Můžeme se u ní hřát až zakážou oheň v krbu (neefektivní a neekologický), a případně i v tajné odbojové buňce zvyšovat emise CO2 nezbytného pro růst zelených rostlin a na dálku tak přispívat ke zvýšení výnosů na políčcích hladovějících v Africe.

Climagate

By petr

Tak to vypadá, že nám to globální oteplování rychle končí. Aféry kolem získávání dat jednoznačně prezentovaných IPCC jako globální oteplování způsobené (když ne zcela tak především) vypouštěním CO2 z fosilních paliv ukazují na rozsáhlé manipulace. Hokejkový graf který hysterii odstartoval byl záměrnou mystifikací. Britský parlament sestavuje vyšetřovací komisi, která má zjistit jak příslušné instituce nakládají s veřejnými prostředky. Doufejme, že se brzy ukáže v příslušné nahotě, že celá snaha zdiskreditovat ten neškodný (ve skutečnosti nesmírně užitečný, ba životně důležitý) plyn, byla neskutečný humbuk. Humbuk, ve kterém šlo světově o stovky miliard dolarů v obchodu s emisními povolenkami, nejrůznějšími dotacemi do ekonomicky nesmyslných podniků, zavádějících výzkumů atd. V tom nejlepším případě budeme všichni ještě desítky let přispívat nemalými prostředky na byznys nemnoha, kteří díky paskvilům tvořeným našimi volenými zástupci, plníkrajinu fotovoltaickými panely a větrnými elektrárnami. Takto získaná energie není ani zelená, ani ekologická. Je jen nesmyslně drahá. Z hlediska nákladů je asi 8x levnější rozdávat lidem zdarma úsporné zářivky jako náhradu žárovek, než vyrábět „ekologicky“ energii fotovoltaickou přeměnou za 12Kč/kWh. Dopad do emisí je stejný ať se energie vyrobí z obnovitelných zdrojů nebo ušetří, ale ušetřit ji je nesrovnatelně lacinější.
A teď už jen navrhnoutVáclava Klause na Nobelovu cenu za mír. Největší globální „alarmista“ Al Gore ji dostal, Václav by si ji za svůj neotřesitelný postoj ve vichřici klimatického populismu rozhodně zasloužil neporovnatelně více.

Výstavba nových objektů v prolukách a denní osvětlení

By admin

Úvod

Dostatečný přístup k dennímu osvětlení patří k základním fyziologickým potřebám člověka (je například nejdůležitějším synchronizátorem biorytmů) a je odpovídajícím způsobem zakotven i v legislativě. Posouzení denního osvětlení by mělo být standardní součástí dokumentace pro stavební povolení všech relevantních objektů. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na zvláštnostmi posouzení denního osvětlení ve specifických případech výstavby nových objektů na dočasně nezastavěných parcelách nacházejících se ve stávající zástavbě, tedy v prolukách.

Posouzení vnějších vztahů

Příklad výpočetního modelu zastavěného území

Zásadním rozdílem mezi výstavbou v proluce a „na zelené louce“ z hlediska denního osvětlení je problém zpětného vlivu nově navrhovaného objektu na stávající okolní zástavbu. Výstavba může (ale nemusí) zvětšit úhel zastínění okolních objektů. Posouzení dopadu výstavby na denní osvětlení sousedních objektů by mělo být posouzeno již ve stupni dokumentace pro územní rozhodnutí, kdy se rozhoduje o vhodnosti navrhovaného objektu (celková výška, půdorysné rozměry atd.) pro dané území. Dostatečně přesný výpočet může vyžadovat v některých případech komplikovaný výpočtový model s řadou vzájemně se ovlivňujících objektů (obr.1) a tedy často i náklady na jejich zaměření. Konkrétně výstavbu v prolukách řeší [1], resp. [2] ve článku 4.7.4. Důležitým aspektem usnadňujícím zástavbu je v tomto článku zakotvený postulát, že za vyhovující se považuje stav stínění, který by byl při souvislé zástavbě definované územním rozhodnutím nebo regulačním plánem (ve [2] změna proti původnímu znění z roku 1999). Nesrovnává se tedy se stávajícím stavem, kdy zpravidla každá výstavba znamená určité zhoršení. Určitý problém může vzniknout v definování „stavu při souvislé zástavbě“ např. v případě rozsáhlejších demolic kdy nový objekt
nenavazuje na nějakou stávající budovu definující výšku této souvislé zástavby a absenci výškové regulace.

Příklad zaměřeni stínícího objektu

Na tento případ pamatuje norma nově zavedením nejnižších hodnot činitele denní osvětlenosti Dw roviny zasklení okna a ekvivalentních úhlů stínění. Na obrázcích 3 – 6 je dokumentován případ kdy proluka vznikla průrazem nové
ulice ve stávající řadové zástavbě a k jejímu zastavění dochází po několika desítkách let.
Samostatný problém představovala dosud nutnost zajistit dokumentaci stávajících okolních objektů ovlivněných výstavbou pro jejich regulérní posouzení a také nedostatečně dimenzované osvětlovací otvory v těchto objektech (které mohly vést k omezení možností další výstavby). Změnu v možnosti posuzování sporných případů přineslo opět nové kritérium přístupu denního světla k průčelí objektu vyjádřeného činitelem denního osvětlení D_w.

Současný stav proluky

Stejná oblast před vznikem proluky

Zákres nového objektu umístěného v proluce do situační mapy

Výpočet osvětlení vlastního objektu

Nejpozději ve stupni dokumentace pro stavební povolení je nutné provést posouzení denního osvětlení vlastního nově projektovaného objektu. Výpočet přitom musí samozřejmě zahrnovat vliv okolních stávajících staveb představujících překážku pro denní osvětlení ale rovněž i vliv možných budoucích změn v daném území (výstavba podle územního rozhodnutí, regulačního plánu nebo územního plánu, [2] čl. 4.7.3).

Stejná oblast – cílový stav podle územního plánu

Tím by měla být zajištěna dostatečná rezerva v hodnotách denního osvětlení umožňující další rozvoj území bez negativního dopadu na zdraví uživatelů navrhovaného objektu a rovněž zamezeno případným budoucím sporům. V případě, že žádné regulace pro dané území nejsou známy, doporučuje se opět v souladu s [2] provést výpočet pro ekvivalentní úhel zastínění uvedený v příloze [2], (odstupňovaný podle typu objektu a jeho umístění).

Tabulka limitních hodnot Dw a odpovídajících úhlů zastínění podle ČSN 73 0580-1 (2007)

Technické prostředky a relevantní vstupní údaje pro výpočet

Pro výpočet denního osvětlení je možno použít různé výpočetní programy, používající různé metody výpočtu. Je potřeba brát v úvahu okrajové podmínky při používání např. empirických metod výpočtu, protože v opačném případě může výsledek zahrnovat značnou chybu (zvláště v případě místností s malým podílem přímé oblohové složky denního osvětlení). Ze stejných důvodů je nezbytné používat ve výpočtu zahrnujícím řadu odhadovaných vstupních parametrů adekvátní nebo „standardní“ hodnoty, protože tyto činitele mají zásadní vliv na výsledek (činitele odrazu různých ploch, činitele konstrukce osvětlovacích otvorů, činitele prostupu světla, činitel údržby atd.).

Vypočtené hodnoty č.d.o. exportované v podobě izofot do půdorysu

Literatura a odkazy

[1] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky (1999)
[2] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky (2007)
[3] Rybár, P., Šesták, F., Juklová, M., Hraška, J., Vaverka, J. Denní osvětlení a oslunění budov, ERA 2002,

Dynamické prvky v osvětlení obchodního centra Olympia Olomouc

By admin

Úvod

Možnost využití systémů řízení osvětlení je zpravidla spojována s úsporou elektrické energie, zvyšováním uživatelského komfortu nebo flexibility osvětlovaného prostoru. Cílem tohoto příspěvku je ukázat na konkrétní realizaci efektového osvětlení obchodního centra Olympia Olomouc a možnost využití „klasických“ busových  systémů užívaných pro řízení standardního vnitřního osvětlení (např. v závislosti na úrovni přirozeného osvětlení) ve zcela jiné roli, která byla doposud spojována spíše se speciálními systémy pro scénické nebo architekturní osvětlení.

Záměr architektů

Dynamické osvětlení obchodního centra se skládá ze tří částí. Nejrozsáhlejší částí je venkovní osvětlení obvodových taškových střech v celkové délce větší než  500m.  Základní představou zde bylo vytvořit vizuální efekt podobný postupnému pohybu „vlny“ po obilném poli při větrném počasí. S ohledem na tuto představu dostal tento systém pracovní název „vítr“. Další částí dynamického osvětlení je prostor obchodní ulice před hypermarketem Hypernova kde linka navzájem přesazených zářivkových svítidel s modrým filtrem osvětluje atypický lamelový rošt. Osvětlení má v tomto případě symbolizovat rozvlněné moře a dostalo pracovní název „voda“.  Celá architektura nákupního centra  představuje stylizovanou holandskou vesnici a odtud zřejmě i pochází záměr doplnit tento vizuální dojem dalšími symbolickými atributy tohoto prostředí, tedy větrem a vodou. Třetím dynamickým prvkem  v osvětlení je nepřímé osvětlení vstupní kruhové „rotundy“.  Tento vysoký a velkoryse pojatý prostor je po obvodu lemován ve výšce přibližně 6m kruhovou  zářivkovou  RGB rampou.  Záměrem v tomto případě byla plynulá změna barevného ladění prostoru.

Volba systému

S ohledem na zásadní rozdíly v požadavcích kladených na systémy „voda“ a „vítr“ ve srovnání s mícháním barev v soustavě RGB v případě „rotundy“ jsme nehledali cestu jak tyto věci zastřešit jedním řídícím systémem a hned na začátku bylo rozhodnuto obě věci oddělit.  Pro použití v rotundě byl vybrán systém Luxmate emotion, který  pracuje na bázi DALI protokolu a poskytuje velmi komfortní prostředí pro vytváření různých barevných „show“   v soustavě RGB.

Naproti tomu celkový počet cca 400 svítidel řízených v systémech voda a vítr neumožňuje přímou aplikaci řízení na bázi DALI a i v případě rozdělení na několik společně řízených DALI subsystémů by velký počet adres podstatně komplikoval vytváření jednotlivých dynamických scén, případně jejich změny.  S ohledem na tyto aspekty bylo rozhodnuto vytvořit v rámci požadovaného cílového efektu systém pokud možno jednoduchý z pohledu oživování  i následného servisu v průběhu provozu. Systém přitom musel nabízet možnost vytvářet dostatečný počet statických světelných scén jejichž spojováním vzniká výsledný dynamický efekt. Z těchto důvodů byla aplikace „ušita na míru“  systému Luxmate professional.

S ohledem na zásadní rozdíly v požadavcích kladených na systémy „voda“ a „vítr“ ve srovnání s mícháním barev v soustavě RGB v případě „rotundy“ jsme nehledali cestu jak tyto věci zastřešit jedním řídícím systémem a hned na začátku bylo rozhodnuto obě věci oddělit.  Pro použití v rotundě byl vybrán systém Luxmate emotion, který  pracuje na bázi DALI protokolu a poskytuje velmi komfortní prostředí pro vytváření různých barevných „show“   v soustavě RGB.

Naproti tomu celkový počet cca 400 svítidel řízených v systémech voda a vítr neumožňuje přímou aplikaci řízení na bázi DALI a i v případě rozdělení na několik společně řízených DALI subsystémů by velký počet adres podstatně komplikoval vytváření jednotlivých dynamických scén, případně jejich změny.  S ohledem na tyto aspekty bylo rozhodnuto vytvořit v rámci požadovaného cílového efektu systém pokud možno jednoduchý z pohledu oživování  i následného servisu v průběhu provozu. Systém přitom musel nabízet možnost vytvářet dostatečný počet statických světelných scén jejichž spojováním vzniká výsledný dynamický efekt. Z těchto důvodů byla aplikace „ušita na míru“  systému Luxmate professional.

Luxmate emotion

Luxmate emotion je samostatný řídící systém  integrující 2 DALI sběrnice. Maximální počet adresovatelných svítidel je 128ks.  Hlavní nadstavbou proti tradičním DALI systémům je programovatelný řídící panel s dotykovou obrazovkou Emotion –Touch.  Ten poskytuje přehledné a komfortní prostředí pro adresování, nastavování scén, kontrolu stavu systému včetně adresné identifikace závad a v neposlední řadě i  pro vytváření různých dynamických efektů včetně řízení barevných přechodů v soustavě RGB. Spolu s možností nastavit rychlosti přechodů mezi barvami, zapínacích a vypínacích časů pro jednotlivé efekty a volbu dnů v týdnu ve kterých budou jednotlivé efekty aktivní tak představuje Emotion – Touch velmi silný nástroj pro vytváření efektového osvětlení do rozsahu omezeného kapacitou dvou DALI sběrnic.

Efektové osvětlení rotundy

Po obvodu rotundy je rozmístěno celkem 34 RGB svítidel, přičemž každé z nich je tvořeno třemi necloněnými svítidly 1×49W (zdroje opatřené červeným, modrým a zeleným filtrem) vybavenými DALI kompatibilním stmívatelným předřadníkem. Svítidla jsou rozdělena na dvě poloviny, přičemž každá je řízena jednou větví DALI sběrnice. Po obvodu rotundy jsou předřadníky adresovány do 6 skupin, což umožňuje vytváření postupných rotujících efektů.  Ovládací panel Emotion – Touch je umístěn spolu s napájecími moduly obou sběrnic ve velíně údržby.  Základní dynamická scéna je spouštěna v nastaveném čase automaticky a vypíná ve 24.00. Další nastavené scény je možno spouštět ručně. V případě požadavku zákazníka je ale možno např. automaticky spouštět  každý den v týdnu jinou scénu.

Luxmate professional

Luxmate professional je komplexní adresovatelný sběrnicový systém určený především pro řízení osvětlení a žaluzií v závislosti na denním světle a to v podstatě v jakémkoliv reálném rozsahu. Základním principem systému je rovnocenné postavení všech koncových prvků připojených na sběrnici. Těmto prvkům jsou v průběhu oživování systému zadány  strukturované adresy (číslo místnosti/číslo skupiny/číslo prvku),  kterými je definována struktura celého systému. Ovládání systému je organizováno na bázi volně nastavitelných světelných scén pro každou jednotlivou logickou místnost (max. 20) a jejich volání pomocí ovladačů, přičemž každý koncový prvek si pamatuje své nastavení pro každou volanou scénu. Díky této vlastnosti jakákoliv závada např. na ovládacím panelu nemá vliv na zachování struktury a nastavení systému jako celku.  Scény mohou být statické nebo dynamické (řízení v závislosti na denním světle).  Pomocí speciálního modulu LM-ZSQ je možno vytvářet sekvence s postupným automatickým voláním různých scén, včetně nastavení časového zpoždění a rychlosti přechodu mezi scénami (fading time). Tímto způsobem je možno zřetězením jednotlivých statických scén vytvářet dynamické efekty.  Počet 20 scén pro každou logickou místnost přitom vytváří dostatečný prostor  pro vytvoření i několika různých dynamických sekvencí.

Návrh řízení systému „voda“ a „vítr“

V těchto systémech neumožňujících volné adresování jednotlivých svítidel jako v případě DALI byla nejdůležitějším rozhodnutím volba počtu a velikosti koncových adresovatelných buněk.  Příliš velký počet adres bude komplikovat nastavení a způsobí rychlé vyčerpání možností systému dané počtem 20 světelných scén při vytváření sekvencí. Příliš krátká buňka se společnou adresou (a tedy i nastavením) může způsobit nepřehlednost  výsledného vizuálního dojmu zvláště při očekávaných pohledech z větší vzdálenosti. Příliš dlouhá buňka naopak znemožní dosáhnutí dojmu plynulosti při realizaci postupných efektů.  Po diskusi jsme zvolili jako optimální řešení systém ve kterém bude vytvořeno 5 periodicky se opakujících skupin svítidel, přičemž každá koncová adresovatelná buňka se bude skládat ze tří svítidel. Při použití svítidel 1×58W v souvislé řadě (vítr)  je tím dána délka koncové buňky cca 4600mm s opakováním stejného nastavení při postupné vlně každých 23m. V případě systému voda kde jsou použita navzájem přesazená svítidla 35W vychází opakování stejného nastavení na cca 18m.  To odpovídá i menší průměrné pozorovací vzdálenosti. Prvky určené pro řízení „vody“ i „větru“ jsou adresovány s jiným číslem logické místnosti, což umožňuje nastavení 20scén pro každý z těchto systémů a rovněž tak nezávislé spouštění i vypínání (ruční i časové).

Adresace systému a nastavení sekvencí

V případě systému DALI proběhne základní adresování automaticky při první inicializaci systému. Potom je potřeba takto náhodně adresovaná svítidla přiřadit podle polohy a barvy zdroje do jednotlivých skupin a RGB svítidel. V průběhu tohoto procesu se náhodně hlásí jednotlivá svítidla, která se vždy rozsvítí na 100%.  Po přiřazení jednotlivých zdrojů do logických RGB svítidel je možno naprogramovat jednotlivé barevné efekty a to buď po jednotlivých krocích nebo s využitím standardních nastavení (v případě synchronních efektů).

V případě systému luxmate professional probíhá adresování systému obdobně. Adresovány však nejsou předřadníky ve svítidlech ale elektronické systémové prvky, které potom pomocí digitálního výstupního signálu řídí skupinu několika předřadníků. Tříúrovňová adresa přitom umožňuje dostatečně strukturovat i rozsáhlé systémy. Výhodou v našem případě byla možnost připojení mobilního programovacího ovladače LM-EG do kteréhokoliv uzlu sběrnice vzhledem k velkému plošnému rozsahu systému.  Po adresaci systému jsou pro každou logickou místnost uloženy jednotlivé světelné scény (možnost individuálního nastavení každé koncové adresy), a to už s ohledem na požadovaný dynamický efekt. Posledním krokem je vytvoření samotné dynamické sekvence, tedy zadání pořadí volání jednotlivých scén, dobu setrvání v každé volané scéně a čas přechodu mezi scénami. Nejzajímavější částí je právě ladění časů v každé sekvenci tak aby výsledný efekt působil vizuálně příjemně a byl pokud možno plynulý.

„vítr“ po otevření Olympie

Závěr

Olympia Olomouc byla otevřena pro veřejnost v polovině srpna letošního roku takže na nějaké zásadnější hodnocení provozu systému je ještě brzo. Stávající ohlasy jsou ale příznivé.  Celkově se dá říct, že podobná realizace je sice poměrně nákladná ale může zaujmout návštěvníka a přispět  ke specifickému koloritu stavby a tím se v důsledku podílet na její atraktivitě pro nakupující zákazníky i pro investora.